Nauč se vděčnosti. Ne zítra nebo až někdy… DNES

Dnes chci s Vámi sdílet, co se mi od rána honí hlavou. Vzbudila mě nepříjemná zpráva od bývalého partnera. „Dcera zřejmě byla v kontaktu s někým, kdo je Covid pozitivní.“ První chvíli jsem cítila bezmoc, zlobila jsem se na něho a pak taky na sebe. Nadávala jsem si, že jsem ji k tatínkovi pustila.

Jediná zpráva rozhodila mé ráno a mé ranní rituály…

Každý den po probuzení si zapisuji tři věci, za které jsem vděčná, abych začala nový den s hezkými myšlenkami. Jenže stačila jedna blbá zpráva …

Nicméně i přesto jsem otevřela svůj deník vděčnosti a udělala jsem to nejmenší, co jsem pro zlepšení nálady udělat mohla. Je to má malá kronika, po které sahám, když mi není dobře. Protože vím, že funguje.

Vděčnost je jedna ze základních technik, jak si vybudovat lepší život. Jakmile se naučíme vděčnosti, začneme měnit své podvědomí a myšlení. Najednou k nám budou proudit další a další věci, za které budeme vděční.

Vím, často se říká:

  • nestěžuj si
  • buď ráda za to, co máš
  • nemysli na to, co nemáš…    

Jenže, jak to udělat? Jak se naučit vděčnosti?

Tohle Vám může pomoci:

  1.  Buďte aktivní, vděčnost Vám sama do života nevstoupí

  2. Pořiďte si deník vděčnosti. Začněte tím, že si do něj napíšete alespoň třicet věcí, za které už v životě můžete být vděčné

  3. Pokračujte tím, že si každé ráno a večer napíšete jednu až tři věci, za které jste ten den vděčné a proč (můžou to být maličkosti, situace, lidé)

 

Možná to zní jako nesmysl…

…ale vděčné bychom měly být i za zdánlivě špatné věci. Dějí se z nějakého důvodu. Abychom se někam posunuly, aby nám to něco nového přineslo. Není proto náhoda, že vděčnost patří k základním pravidlům emoční hygieny.

Mimochodem, v uzavřené facebookové skupině Máma sama najdete výzvu 7denní emoční hygiena. Výzva už sice skončila, ale ve skupině je stále dostupná.  PŘIPOJIT SE MŮŽETE ZDE:

Až jednou skončí „covidové šílenství“, a to skončí, můžeme být vděčné, že se můžeme obejmout s přáteli, můžeme volně dýchat, můžeme jít bez obav na skleničku…

Když jsem si ráno po nepříjemné zprávě prolistovala svůj deník vděčnosti, najednou jsem měla před očima černé na bílém co všechno jsem už v životě zvládla, za co jsem vděčná. Uvědomila jsem si, že není na místě panika ani blbá nálada. Tak, jako jsem zvládla jiné věci, zvládnu i tuhle.

Jestliže chcete přešlapovat na místě, pak tyhle řádky nejsou určené pro Vás. Jestli se chcete v životě někam posunout, naučte se být vděčná. NE ZÍTRA, AŽ NĚKDY… ALE DNES!

P.S. Dcera je v pořádku, test u osoby, se kterou byla v kontaktu, je negativní 🙂

 

S vděčností

Martina